Díl X. - Trápení

14. května 2010 v 17:32 | Angélique |  Daphne (elfčiny osudy)
Následující dny strávené s Lokim byly stejně krásné jako ty předchozí, ačkoli doba jeho pobytu zde se neúprosně krátila.
"Do Norska to není daleko. Můžeme se vzájemně navštěvovat, kdykoli to půjde." ujišťoval ji často.
Daphne však měla pochybnosti, jak to budou při studiu zvládat. Krom toho, nedovedla si představit, že jim láska na dálku dlouho vydrží.
"Pro mě je to blíž, než si myslíš..." řekl tiše.
"Jak to myslíš?" zeptala se.
"S tím si nelam hlavu. Prostě to tak je. Můžu být u tebe, kdykoli si to budeš přát."
"Nechápu."
"To ani nemusíš."
"Hm..."
"A co ty tvoje kamarádky?" změnil téma hovoru.
"Aime a Annis? Jednou vás seznámím," řekla neochotně. Nechtělo se jí Lokiho nikomu představovat, aniž k tomu měla zřejmý důvod. Ale možná s tím souvisel fakt, že jí v mysli neustále změla slova vědmy. Daphne se bála, že by o Lokiho mohla přijít.
"Ty se toho bojíš?" zeptal se, jako by jí četl myšlenky.
"Ne... možná... trochu," přiznala.
"Nemusíš mě s nimi seznamovat. Ale povíš mi, z čeho máš strach?" vybídl ji laskavě.
"Je to trochu zamotané," vdychla a bezmocně rozhodila rukama.
Loki ji objal a ona se k němu vděčně přitulila.

Nastalo pondělí.
To ráno bylo neobyčejně chladno a Daphne do školy pospíchala s nadějí chvíle strávené v teple u krbu. Ve vstupní hale ji však čekaly Aime s Annis. Daphne měla ze setkání s nimi strach, tušila totiž, že se jí budou vyptávat. Poslední dobou to dělali všichni. Rodiče se zajímali, kde Daphne tráví všechen volný čas. Profesory zajímalo, proč ona, premiantka, polevuje v plnění svých školních povinností. Aime s Annis pro změnu zajímalo, kdo před nimi má přednost. A Daphne věděla, že je zanedbává a že je to špatné, styděla se za své chování, zároveň však nedokázala být ani chvilku bez Lokiho. Jako by ji k němu poutala jakási neviditelná, mocná síla.

"Ahoj, Daphne," pozdravila ji Aime a Annis ji v zápětí následovala.
Daphne pozdravila lehkým kývnutím hlavy.
"Jak jsi strávila víkend?" zajímalo Aime. Daphne ta otázka pobouřila.
"To má být výslech?" naježila se.
Aime na ni pohlédla s údivem.
Annis pohlédla na hodiny a s náhlým zjištěním, že musí okamžitě mluvit s profesorkou přes angličtinu, odběhla.
"Ne, Daphne, nemá to být výslech. Nebudeme o tom mluvit, ano?" řekla Aime vlídně.
Daphne na ni chvíli naštvaně hleděla, v zápětí se však zastyděla, neboť si uvědomila, že je to nabídka ke smíru.
"Omlouvám se," řekla zkroušeně.
"To je v pořádku," řekla Aime velkoryse a usmála se.
Daphne se pokusila o totéž, ale zbyl z toho jen zoufalý pokus.
"Pojď se projít, Daphne," navrhla Aime.
"Nemůžu... Nemůžeme, vždyť nám začíná hodina. Aime, já takhle dál nemůžu..." polkla a v očích se jí zaleskly slzy. "Je mi tak líto, že s vámi teď vůbec nejsem..."
"Je v tom ten student, cos mi o něm povídala, viď?"
"Ano... Aime, nedokážu myslet na nic jiného, než... Já vím, že je to on. Ale nedokážu... nedokážu se tomu bránit." Konečně to přiznala sama sobě. Ale vyslovené se to najednou zdálo ještě těžší.
"Co tím myslíš? Nedokážeš se bránit čemu?" ptala se Aime zmateně.
"Pojď," vzala ji Daphne za ruku. "Musíme do učebny."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama