Díl VIII. - Noční dobrodružství

13. května 2010 v 21:13 | Angélique |  Daphne (elfčiny osudy)
Daphne pocítila mrazení na krku. Příjemné mrazení. V zápětí se jí rozbušilo srdce vzrušením a ohlédla se.
"Dobrý večer, Loki." odpověděla.
"Co děláš ve věži, když zábava je dole? Nebaví tě slavit s ostatními? Navíc, když bys, aspoň teoreticky, měla být ve středu pozornosti?" pousmál se.
"Jak to víš?" podivila se.
"Tady se nic neutají," prohlásil. "Krom toho, viděl jsem tě na závodech. Jsi vážně dobrá."
Daphne znervózněla. Tak ji přece pozoroval... Chvíli na něj mlčky hleděla. Zdál se klidný a vyrovnaný. Usmíval se. Daphne se odvrátila a opřela se lokty o zábradlí.
"Ty jsi ze severu, Loki, viď?" napadlo ji.
"Ano. Jak jsi na to přišla?"
"Tvoje jméno pochází ze severské mytologie," vysvětlila. "Že?"
"Myslím, že se moji rodiče tou postavou inspirovali," připustil.
"A není na severu moc zima?" zajímalo ji.
"Nejspíš o něco větší, než tady," odpověděl. "Teploty jsou tam trochu extrémnější. V létě zdaleka není takové teplo jako tady, zato v zimě je mnohem chladněji. Ale zas je tam krásně."
"Musí být... Láká mě se tam jednou podívat."
"Co tě na severu láká?" zeptal se s úsměvem.
"Příroda... Architektura. Hrozně se mi líbí ty barevné domečky. Vypadá to tam tak malebně..." zasnila se Daphne. "Jazyk. A mytologie. Moc jsme se jí ve škole nevěnovali, ale uvažuju o tom, že půjdu tyhle věci studovat."
Další úsměv. A pak ležérní opření o zábradlí a pohled do dáli. Daphne začínaly jeho způsoby odzbrojovat. Vší silou se snažila necivět na něj jako na bonbon, zdálo se jí však, jako by ji přitahovala nějaká neviditelná mocná síla. Dokázala od něj odvrátit pohled jedině tehdy, když se jejich oči střetly.
"Třeseš se. Není ti zima?" napadlo Lokiho při pohledu na její lehce oděné tělo.
"Vůbec ne, jsem v pořádku," odpověděla Daphne, ačkoli jí právě vyskočila husí kůže.
"Hm." poznamenal Loki, který si toho všiml. "Půjčím ti kabát." Při těch slovech jej svlékl a přehodil kolem dívčiných ramen. Jemně jí přetřel paže a po chvíli se opět odtáhl.
"Děkuju." hlesla.
"Není zač," usmál se.
Daphne začínala připadat atmosféra velmi napjatá. Chtěla odejít, zároveň se však nechtěla vzdát příležitosti mluvit s Lokim.
"Nepůjdeme se projít?" napadlo ji.
"Půjdu rád," přikývl Loki a zvedl se. Pak nabídl Daphne své rámě a ona do něj zaklesla svou lehce se třesoucí ruku.

Vyšli ze školního hradu a zamířili k lesu. Procházeli se pod stromy i kolem polí a blízké říčky a vydrželi si povídat mnoho hodin. Teprve k ránu se začali loučit.
"Měli bychom se vrátit, je už dost pozdě," navrhl on.
"Ano," hlesla Daphne.
"Zase se uvidíme," slíbil jí.
"Zase až po několika dnech?" vypadlo z ní, hned se však chytla za pusu. "Bože, promiň, nevím, proč jsem to řekla..." omlouvala se. Loki se pobaveně usmíval.
"Slova rychlejší než myšlenky... Já mám upřímnost rád. A slibuju ti, že se uvidíme dřív než za pár dní." uchechtl se.
Daphne byla v tu chvíli vděčná za tmu, která v okolí panovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama