Díl VI. - Školní olympiáda

12. května 2010 v 20:22 | Angélique |  Daphne (elfčiny osudy)
Nadešel listopad.
Listopad znamenal pro elfskou školu mimo obvyklého učení jediné - každoroční školní olympiádu. Té se účastnily celkem tři elfské školy z různých částí země. Daphne obvykle reprezentovala školu v běhu a střelbě lukem - a letos tomu nemělo být jinak. Annis s Aime se účastnily také - Annis jako závodící, Aime v rámci organizace.

Den před začátkem olympiády vedl ředitel školy k elfským studentům jako obvykle proslov o soudržnosti, navazování nových přátelství, případné pomoci neznámým studentům, ale i soutěživosti, výkonech a soustředění se na školní záležitosti, tedy výuku. Studenti měli mít sice volnější režim, méně domácích úkolů, přesto však měli využít volného času k učení, případným konzultacím s profesory a dohánění látky. Aime ani Annis žádné starosti se školou nečekaly, naopak si mohly užívat posledních podzimních dní a svítícího sluníčka, soustředit se pouze na závody a starosti alespoň na chvíli pustit z hlavy.
Daphne oproti nim tolik štěstí neměla - krom závodů ji čekala konzultace s profesorkou starověkých dějin a oprava eseje, která se jí příliš nepovedla. Závody začínaly v úterý a měly trvat tři týdny - Daphne musela svou esej zvládnout do čtvrtka, přičemž konzultace měla domluvené na tentýž den.
Úterý se rozhodla věnovat poznávání nových tváří, seznamování s programem, rozpisem závodů a všeobecnému veselí a nadšení.
Připravovat se tedy začala až pozdě odpoledne, přičemž plánovala totéž i na zítřek. Naštěstí už zbývalo jen dokončení a drobné úpravy.

Zbývala zhruba hodina do soumraku, vydala se tedy na své oblíbené místo, na sluncem ozářený vrch nad vesnicí. Do údolí nebylo vidět skrze stromy, do krajiny nad ní byl však krásný rozhled.
Daphne se usadila pod rozložitým stromem, vytáhla z brašny pergamen, pero, lahvičku inkoustu a knihu světových dějin a dala se do práce.
Náhle se za ní cosi šustlo. Daphne se otočila - z vysoké trávy vyběhl zajíc. Usmála se a sklonila se opět k eseji. V tu chvíli jí však padl na pergamen stín. Zvedla hlavu a leknutím sebou škubla. Pak se uklidnila, usmála a otázala:
"Ty jsi tu na závodech, viď?"
"Dá se to tak říct," odpověděl také s úsměvem.
"Jsi tu se školou, nebo ne?" ujišťovala se Daphne. Dosud ho tu nikdy neviděla, z její osady určitě nebyl.
"Jsem tu se školou, ano." ujistil ji. "Vlastně jsem už na univerzitě." upřesnil.
"Páni. A co děláš tady? Univerzity mají přece své vlastní akce, pokud vím." zajímalo Daphne.
"Mají," přešlápl a zahleděl se do dáli, "jsme tu spíš z organizačních a částečně studijních důvodů."
"Takže pomoc při organizaci," opakovala Daphne. "A co ty studijní důvody?"
"Na to, jak jsi mladá, jsi poměrně zvědavá," podotkl.
"Promiň, nechtěla jsem..."
"V pořádku. Studujeme - studuju - mezinárodní vztahy."
Daphne neodpověděla. Přemýšlela nad jeho slovy a neznámého si prohlížela. Ten mladík se jí neuvěřitelně líbil.
"Zajímavé..." řekla po chvíli zasněně.
Usmál se na ni a Daphne polil ruměnec a sklopila oči.
"Jak se jmenuješ?" zeptala se ho.
"Loki." odpověděl. "Těšilo mě, dlouhovlásko. Nu, musím se vrátit na školní pozemky. Mám ještě nějakou práci."
Daphne odložila svitek pergamenu a zmateně vstala. "Práci?"
"Školní záležitosti," vysvětlil. "To víš, máme toho víc než vy," usmál se a s pohledem na její školní materiály rychle dodal..: "nebo aspoň než většina."
Loki natáhl svou paži k Daphnině, vzal ji a jemně políbil na hřbet ruky. Daphne, tváře zčervenalé rozrušením, nervózně přešlápla.
"Uvidíme se?" vypadlo z ní. Kousla se do rtu, slova byla rychlejší než myšlenky.
"Uvidíme," usmál se krásně a obrátil se k odchodu.
Daphne ho pozorovala, dokud jí nezmizel za nedalekými stromy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama