Díl IX. - Sblížení

13. května 2010 v 21:59 | Angélique |  Daphne (elfčiny osudy)
Daphne se rozhodla nechat si noční příhodu pro sebe. Cítila se teď šťastnější než kdykoli předtím. Aime i Annis to na ní samozřejmě poznaly a dokola se ptaly, co se jí přihodilo. A Daphne stále dokona vesele odpovídala, že to způsobila stříbrná medaile v jejím závodě. Ani jedna z jejích přítelkyň tomu však moc nevěřila.

Od oné noci se však Daphne s Lokim vídala pravidelně. Rozprávěli spolu o zemích, kde žili, o svých zážitcích a přátelích, o školách, o životě. Daphne si často kladla otázku, proč si Loki vybral právě ji. Rozhodla se, že se ho musí zeptat.
"Ty, Loki," začala proto jednoho z dalších večerů, který trávili spolu.
"Ano, dlouhovlásko?" zeptal se mile.
"Trávíš takhle volný čas i s někým jiným?"
"Ne, dlouhovlásko, jiná děvčata mě nezajímají," odvětil rozpustile a Daphne tím rozesmál.
"Myslím to vážně... Proč sis vybral právě mě?"
"Připadáš mi milá. A pak, máme toho dost společného... Například ty máš ráda Norsko a já tam bydlím." Daphne se opět rozesmála, Loki neustále hýřil vtipem.
"Vážně." pohlédla na něj. Jakmile se jejich oči setkaly, opět se rychle odvrátila. Doposud se jí nepodařilo jeho pohled snést. Jako by z něj vyzařovala obrovská síla, nesnesitelný žár.
"Vážně mi připadáš milá. Nevím o nikom, s kým bych trávil čas radši."
"Ale to jsi předtím nevěděl," hlesla.
"Kdy předtím?" zajímal se.
"Když jsi mě viděl poprvé... Podruhé..." vysvětlovala.
Usmál se. "To první setkání byla spíš náhoda. Prozkoumával jsem okolí a narazil na tebe. Líbila ses mi. Takže když jsem tě pak viděl na hradě, šel jsem za tebou zase. Nic mystického v tom není," dokončil a vykouzlil zas jeden ze svých - dle Daphnina mínění - úchvatných úsměvů. Oplatila mu ho a zaměřila svou pozornost na prstýnek, který měla na prstě.
Takhle otevřeně spolu vlastně mluvili poprvé a Daphne samou nervozitou nevěděla, co dál říci. Zatímco se snažila vyrovnat se svou úzkostí, Loki si přisedl blíž k ní a vzal její ruku do své. Daphne málem zapomněla dýchat a křečovitě upírala svůj pohled nejdříve k jejich spojeným rukám, následně k zemi. Nicméně jí to bylo velmi příjemné, odhodlala se tedy opřít hlavu o jeho rameno. Daphne zavřela oči. Měla pocit, že tak vydrželi sedět celou věčnost.
Mimoděk si vzpomněla na vědmu, toho týdne už poněkolikáté. Uvnitř tušila, avšak odmítala si přiznat, že ten, koho viděla ve svém snu a před kým ji vědma varovala, sedí teď vedle ní a drží ji za ruku. Zároveň však věděla, že ten cit je mnohem silnější než cokoli, co doposud poznala, a že je příliš pozdě na to, aby dokázala osud zvrátit. Zdráhala se uvěřit, že by někdo tak krásný, milý, hodný a úžasný mohl mít něco společného se zlem. Ale po pravdě teď nechtěla věřit, přemýšlet ani připouštět si vůbec nic.
Věděla jediné - že se do Lokiho nenávratně zamilovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Coleninka Coleninka | Web | 13. května 2010 v 22:02 | Reagovat

hezký! :) dpbre pises! :)

2 Angélique Angélique | 13. května 2010 v 22:09 | Reagovat

Moc děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama