Díl IV. - Vědma

3. května 2010 v 20:08 | Angélique |  Daphne (elfčiny osudy)
Daphne seděla na posteli, dívala se otevřeným oknem do krajiny a přemítala nad tím, co se jí právě zdálo. Obyčejně se jí nezdálo nic, a pokud, tak rozhodně nic zvláštního. A tenhle sen byl více než jen zvláštní.
Nedovedla si ho vysvětlit, až se nakonec rozhodla, že k večeru zajde za vědmou a poradí se s ní.

Vědma měla svou chýši až na okraji osady, z východní strany lemovanou přilehlým lesem. Když přišla Daphne blíž, všimla si, že z komína se kouří. Branka byla otevřená a ona váhavě vešla dovnitř.
"Vítám tě, jen neváhej a vejdi," ozval se zastřený hlas.
"Zdravím vás." pokynula Daphne směrem k ní.
"Vím, proč přicházíš... Posaď se, dítě, zatím ti uvařím hřebíčkový čaj." vyzvala ji vědma.
"Děkuji vám."
Chvíli bylo slyšet jen bublání ohřívané vody, následně cinkání šálků a šustění připravovaného koření. Pak se vědma spolu se dvěma šálky přesunula k Daphne, jeden před ní postavila a usadila se naproti ní.
"Temné období nadchází," začala snově, míchaje přitom obsah šálku. "Temné období pro nás, pokud se nepoučíme z dávných chyb a budeme oprašovat a rozdmýchávat staré nesváry. Ostatně, je bláhové myslet si, že dávnou úmluvou několika vyvolených zlo skončilo."
"Nerozumím vám," přiznala Daphne zmateně. "Přišla jsem..."
"Vím, proč jsi přišla, milé dítě," přerušila ji vědma. "Velmi to s tvým snem souvisí. Obávám se však, že sama pramálo zmůžeš..." Odmlčela se a Daphne napjatě poslouchala.
"Zlo obchází kolem. Silnější a záludnější, zákeřnější než dřív. Útočící na nevinnost a nejčistší elfský i lidský cit. Dávej pozor, mé dítě. Měj se na pozoru, avšak důvěřuj svému srdci."
Zdálo se, že vědma svůj projev zakončila. Daphne však měla spousty otázek. Cítila se mnohem zmatenější, než když se ráno probudila.
"Nechápu vás, o čem to mluvíte? Jaké dávné nesváry? Na co si mám dávat pozor? Byl snad můj sen varováním?" chrlila ze sebe.
"Tvůj sen byl spíše předzvěstí," vzdychla smutně vědma. "Vždycky jsem cítila, že jsi jiná. Tak průzračná a přitom tak záhadná. Nevěřila jsem, že by toto mohl být tvůj osud, ale ty sama sis zvolila, ač to ještě nevíš a všechno ti připadá zmatené. Ale ty jsi silná. Jsi velmi silná, Daphne. Dokážeš mnohé, a možná více, než jsem si troufala předpovídat."
"Vůbec tomu nerozumím," zoufala si Daphne. "O jakém osudu to mluvíte? Potřebuji slyšet, co vidíte, co jste viděla. Musím vědět..."
"Má milá Daphne, nepřísluší mi ukazovat ti budoucnost. Nemohu tě ve tvém konání nijak ovlivňovat. Věz ale, že tvůj osud se začne naplňovat již brzy."

Když Daphne toho večera od vědmy odcházela, napadlo ji, že některé věci, místo aby se řešením trochu projasnily, zamotají se ještě víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama