Díl III. - Sen

3. května 2010 v 18:51 | Angélique |  Daphne (elfčiny osudy)
Uplynula třetí noc podzimní slavnosti. Třetí noc byla zároveň tou poslední. Všichni byli po dnech plných jídla a bujarého veselí přejedení a vyčerpaní, ale maximálně spokojení. Po horečných přípravách nyní nadešla chvíle úklidu a navracení všeho do původního stavu.
Daphne, která pomáhala s poslavnostním úklidem rovněž, odešla spát úplně vyčerpaná. Zalezla okamžitě do postele a téměř okamžitě usnula. Přesto však měla spaní neklidné a dlouho se na svém loži převracela.

Zdál se jí tu noc nejpodivnější sen, na jaký si pamatovala.

Procházela podivnou krajinou, jíž matně ozařovala noční luna. Kráčela podél hustého, temného lesa, který byl protkán spoustou šedavých pavučin. Všude bylo hluboké ticho a zoufalé prázdno. Najednou si Daphne všimla, že už nekráčí podél, ale uvnitř lesa. Snažila se najít cestu ven - ale tím hlouběji se dostávala. Začínala pociťovat paniku a zoufale běhala - nebo spíše se prodírala - stále houstnoucím porostem. Náhle už dál jít nemohla a zoufale vykřikla. A v tom jí kdosi nabídl svou ruku. Přijala ji - vložila do ní tu svou, jemně se třesoucí - a nechala se vést. A pojednou stála opět na louce, temný les zmizel, dokonce i luna zářila jasněji. Daphne toužila pohlédnout do tváře svého zachránce, ale cosi jí bránilo.
A pak se náhle z kopce pod nimi vyhrnul divoký dav - Daphne s překvapením zjistila, že je plný rozzuřených elfů. To samo o sobě nedávalo smysl - a tím méně pak to, že čím pevněji se držela ruky svého zachránce, tím rozlícenější byli.
Daphne pochopila, že se musí rozhodnout mezi teplou a uklidňující dlaní bytosti, kterou neznala, a odchodem se svými druhy, životem s elfy. Zoufale se tomu rozhodnutí bránila. Nechápala jejich počínání - copak nevidí, jak jí ubližují? Věděla však, že pokud zůstane, bude odvržena. Neznámá bytost zřejmě představovala zlo, které nebylo možno strpět. Daphne zakoušela strašné, mučivé pocity bolesti a odloučení. Nešlo to - nedalo se to vydržet - vrhla se neznámé bytosti do náruče.
A náhle vše utichlo. Prostoupil ji pocit bezmezné důvěry a sblížení. Cítila se naprosto v bezpečí.
Daphne otevřela oči. Po záhadném neznámém nebylo ani stopy. Stála na mýtině sama, noc už téměř vystřídalo ráno, chladné, avšak slunečné, a naproti ní stál jelen. Daphne k němu natáhla ruku a dotkla se ho -

...a náhle se, celá zmatená, probudila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama